Prázdniny zase utekly jako voda.
Letos se nekonalo žádné moře. Nevadilo mi to. I když miluju jeho vůni,
stejně miluju vůni čerstvě posekané trávy, sena, růže nebo levandule.
Je to jedno. Nejvíc času jsem strávila v mém ráji - na chalupě.
Tam, kde to miluju ze všeho nejvíc.
stejně miluju vůni čerstvě posekané trávy, sena, růže nebo levandule.
Je to jedno. Nejvíc času jsem strávila v mém ráji - na chalupě.
Tam, kde to miluju ze všeho nejvíc.
I když jsem ve skrytu duše vcelku línej tvor, na chalupě se mi pracuje hezky.
Dělám to pro radost, a pro ten můj maxi dům.
Vždycky když jsem tam přijela, v tý úplně první chvíli,
než se vůbec stihnete nadechnout, jsem viděla to flekatý šedý..až ponurý stavení.
Moje ségra by řekla: Na tom co je vidět venku, vůbec nezáleží!
A měla by pravdu. ALE! Ten vždycky úplně první pocit, mi vždycky
zkazil to mé prvotní nadšení. Peníze na novou fasádu nebyly, tak jsem se do toho pustila sama. Tak jako loni, kdy jsem se na YouTube učila pokládat dlažbu,
tak i teď, jsem se informovala, jestli to spíš nepokazím, i když jsem věděla, že
to by snad ani nešlo. Nakoupila jsem penetraci, silikátovou fasádní barvu, váleček a tyč.
Použila jsem malinký lešeníčko, a pak už jenom maximálně na špičky, a natahovat se jako žížala, abych došáhla až nahoru. Měla jsem z toho vítr, ale nakonec si člověk zvykne.
Zase mě bolel každej sval, ale za tu bílou barvu to stálo!
Podklad je sice nerovný, různý, takže výsledek není dokonalý,
ale nedokonalosti přece patří k životu!
Takže jsem spokojená.
Dělám to pro radost, a pro ten můj maxi dům.
Vždycky když jsem tam přijela, v tý úplně první chvíli,
než se vůbec stihnete nadechnout, jsem viděla to flekatý šedý..až ponurý stavení.
Moje ségra by řekla: Na tom co je vidět venku, vůbec nezáleží!
A měla by pravdu. ALE! Ten vždycky úplně první pocit, mi vždycky
zkazil to mé prvotní nadšení. Peníze na novou fasádu nebyly, tak jsem se do toho pustila sama. Tak jako loni, kdy jsem se na YouTube učila pokládat dlažbu,
tak i teď, jsem se informovala, jestli to spíš nepokazím, i když jsem věděla, že
to by snad ani nešlo. Nakoupila jsem penetraci, silikátovou fasádní barvu, váleček a tyč.
Použila jsem malinký lešeníčko, a pak už jenom maximálně na špičky, a natahovat se jako žížala, abych došáhla až nahoru. Měla jsem z toho vítr, ale nakonec si člověk zvykne.
Zase mě bolel každej sval, ale za tu bílou barvu to stálo!
Podklad je sice nerovný, různý, takže výsledek není dokonalý,
ale nedokonalosti přece patří k životu!
Takže jsem spokojená.
Taky jsem zasadila čtyři rakytníky, jednu broskev, víno a další levandule,
doufám že tentokrát přežijou.
Potěšila jsem se u přátel s kuřátkem a kachničkama, prostě kompletní vesnický život.
doufám že tentokrát přežijou.
Potěšila jsem se u přátel s kuřátkem a kachničkama, prostě kompletní vesnický život.
Vždycky když si představuju dobu, kdy se tam budu stěhovat na trvalo,
představuju si, jaký zvířátka bych si pořídila.
Určitě bych měla dva psy. Jednoho většího, a jednoho prcka.
Taky kozu, slepičky, asi králíka a možná i prasátko..? :))
Radši nebudu snít.
-
A když je to září, tak přeju všem dětem, ať jim to v tý škole jde líp než loni! :)
M.M.
Komentáře
Okomentovat